Tento hrozivý název v sobě skrývá zákonnou možnost pro neúměrně zadlužené lidi, jak se vyplatit ze svých takřka bezvýchodných závazků. Osobní bankrot je možné vyhlásit na základě insolventního zákona od 1. ledna 2008. Tento oddlužovací nástroj není určen podnikatelům a firmám.
Dospět k tomuto východisku však není úplně jednoduché, musíte splnit přísné podmínky, které posuzuje soud a v horším případě musíte také docílit dohody s vašimi věřiteli. Ti musí s vyhlášením vašeho osobního bankrotu souhlasit v případě, že splatíte méně jak 30 % dlužné částky. Nelehká věc, řeknete si, ale věřitelé se často spokojí s vidinou alespoň nějaké návratnosti svých peněz. Přesně v duchu přísloví lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.
Nástroj osobního bankrotu je určen pro vypořádání se se spotřebitelskými úvěry, splátkovým prodejem či hotovostními půjčkami. Nelze jej použít na zajištěné závazky. Pokud tedy máte problémy se splácením hypotéky či leasingu, není pro vás osobní bankrot řešením.
Podmínky vyhlášení osobního bankrotu
Základními podmínkami oddlužení jsou splacení alespoň 30% dlužné částky (s menší částkou musí souhlasit všichni věřitelé) a takzvané poctivé záměry dlužníka zbavit se svých závazků. O poctivosti dlužníkových záměrů rozhoduje soud.
Návrh na oddlužení podává dlužník nikoli věřitelé. Soud ovšem zvažuje, zda-li je varianta oddlužení pro věřitele tou nejlepší možnou. Pokud shledá za vhodnější jakýkoli jiný nástroj (např. konkurz na majetek), pak ho může okamžitě nařídit.
Když v průběhu oddlužení neplní dlužník své závazky, může soud kdykoli oddlužovací proces zastavit a rozhodnout o tvrdším postupu proti dlužníkovi.
Nad průběhem oddlužení dohlíží insolvenční správce, který je ustanoven soudem a je jeho prodlouženou rukou. Údaje o dlužníkovi jsou po celou dobu tohoto procesu veřejně přístupné v insolvenčním rejstříku. Dlužník je z něj po ukončení oddlužení vymazán.